Přírodní podmínky

Zájmové území má přibližně obdélníkový tvar, celé se nachází v oblastí Podkrkonošské pahorkatiny. Území je tvořeno plochými hřbety a údolími podél vodotečí. Rozdíl nadmořské výšky mezi hřbety a údolím je přibližně 80-100 m. Průměrná nadmořská výška činí 450 m.
Ze správního členění území spravuje obecní úřad ve Svojku, území spadá do kompetence Stavebního úřadu v Jilemnici.

Územím procházejí trasy silnic III.třídy. Z tratí Českých drah prochází územím tratě Stará Paka - Martinice v Krkonoších.

Území má lesnatost přibližně 25 %, lesy v oblasti jsou částečně soukromé, zbylé lesy jsou státní ve správě Lesů České republiky, revír Kumburk a dále LZ Harrachov, Lesní správa Bozkov a Jilemnice. Zemědělskou půdu obhospodařuje ADU Libštát. 50 ha bylo vráceno soukromníkům, okrajově v území hospodaří také ZD Stará Paka a ZD Roztoky u Jilemnice. Typem se jedná o bramborářskou-ovesnou oblast, téměř poloviny výměry ZD tvoří louky, rozšířený je chov skotu.

Z hlediska ochrany přírody se v oblasti nenacházejí evidované lokality ani chráněná území.
V sousedním KÚ Bělá se nachází chráněné ložisko uhlí s názvem Syřenov.

Klimatologie 

Klimaticky náleží zájmové území do klimatické oblasti MT 2 - mírně teplé. Je charakterizována:

počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více

140 - 160
srážkový úhrn ve vegetačním období 450 - 500 mm
srážkový úhrn v zimním období 250 - 300 mm
počet dní se sněhovou pokrývkou 80 - 100
průměrná roční teplota 6 - 7°C
průměrný roční úhrn srážek 700 - 800 mm

Průměrná teplota i srážkový úhrn pro oblast odpovídá charakteristikám 4. a 5. VS, lze tedy oblast charakterizovat jako neodchylující se od průměru, nejsou zde klimatické odchylky.

Geomorfologie a geologie

Geomorfologicky se zájmové území řadí do Podrkonošské pahorkatiny do její části Lomnické pahorkatiny. Povrch této pahorkatiny lze geneticky označit jako strukturně donudační se zřetelnými vlivy saxonské tektoniky v nadmořské výšce kolem 500 m.

Území tvoří v severní části plochý hřbet dosahující nadmořské výšky kolem 500 m (na vrších 521,7 m.).

Jihovýchodní část je svah s severozápadní expozicí do udolí Tampelačky. Zde je dosaženo nadmořské výšky 568 m. - Jíva.

Z geologického hlediska se na tvorbě území podílejí dva útvary: Permské sedimenty a melafýr. Severovýchodní a jihozápadní část je tvořena střední permskou červenou jalovinou (červené pískovce, slepence, prachovce). V severovýchodní části území převládají bitumenní slínovce. Jihovýchodní část je tvořena střední permskou červenou jalovinou a melafýrem, který zde tvoří nejvyšší části území.

Pedologie 

Geologické podloží s převahou chudších permských sedimentů ve velké míře podmiňuje trofnost půd v oblasti. Převažují zde oligotrofní hnědé půdy, často uléhavé, ilimerizované půdy, ve sníženinách oglejené až pseudogleje. Tyto půdy jsou vesměs mírně kyselé, hluboké, s malým obsahem skeletu, písčitohlinité i těžší, (střídavé) čerstvě vlhké. Zaujímají plochu téměř celého území.

V oblasti severozápadu od Svojku se v podloží vyskytují bitumenní slínovce a vápence (obzor košťálovo - kalenský), půdy jsou bohatší, převažují mezotrofní hnědé půdy, jejich charakteristika je jako u předchozích půd.

Jihovýchodní část území je charakterizována výskytem melafýru, který tvoří nejvyšší vrchy při jihovýchodní hranici a obohacuje i půdy do deluvia. Půdy jsou převážně mezitrofní, místy v deluviích obohacené, mírně kyselé, hluboké, písčitohlinité, čerstvě vlhké.

V údolí řeky jsou půdy naplavované, hluboké, v zářezech potoků oglejené mezo(eu)trofní hnědé půdy až semigleje, mírně kyselé až neutrální, písčitohlinité až těžší, bez skeletu, hluboké, vlhké.

Hydrologie

Zájmové území se nachází v povodí Tampelačky, která se v Bělé vlévá do Olešky (vyhl. MLVH ČSR č. 28/75 Sb.). Toky jsou zahloubeny v údolích, okolní terén má převýšení 80 - 100 m. V celé oblasti převládá v lesích funkce infiltrační, mírně desukční. Velká je funkce protierozní, především na zemědělské půdě, kterou se podařilo díky založení luk a pastvin podpořit tak, že již méně dochází k plošným spachům z polí.

Podél Tampelačky je evidováno inundační území. Rybníků je v oblasti několik, ale vesměs malé rozlohy a nevýznamné, často založené v posledních letech.

Zájmové území se z části nachází v dílčích povodích Tampelačky. Pro lepší charakterizování oblasti je možné použít charakteristiku těchto dílčích povodí: 1-05-01-043 Kružský potok 644,4 ha celkem, v zájmovém území 36 ha, tj. 5 %, 2 % rozlohy zájmového území. Lesnatost 20 %, převládá infiltrační funkce 95%, desukční 5%. Ekologická stabilita lesů - 3.stupeň, pole 85%, louky 15%.

1-05-01-044 Tampelačka od Kružského potoka po ústí - celkem 770,8 ha, z toho v zájmovém území 680 ha, tj. 85 %, 30 % rozlohy zájmového území. Lesnatost 25 %, infiltrační funkce 75%, protierozní 20%, desukční 5%. Ekologická stabilita lesů - 3.stupeň (95%), 4.stupeň (5%), pole 70%, louky 30%.

Lesní oblast 

Zájmové území se z lesnického členění nachází v lesní oblasti 23. - Podkrkonoší, charakterizované jako pahorkatina permokarbonská.

Fytocenologie 

Dle fytocenologického členění se zájmové území nachází ve fytogeografické oblasti mezifytikum, ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, ve fytogeigrafickém okrese 56 - Podkrkonoší, v podokrese 56b Jilemnické Podkrkonoší.

Z vegetačních stupňů v oblasti převažuje 5.VS, 4.VS, který zde byl nově vymapován je nastoupen pouze okrajově, 3.VS je vázán pouze na výslunné výsušné stráně.

Nejčastěji zastoupeným společenstvem jsou kyselé jedlové bučiny a jejich přechod do kyselých bučin. Na živnějším podloží se vyskytují svěží jedlové bučiny, ve sníženinách svěží jedliny. V údolích vodotečí se nacházejí vlhké jasanové javořiny, místy až javorové jaseniny (v nižších polohách).

Zoocenologie 

Zoogeograficky patří fauna zájmového území do obvodu Krkonošského podhůří. Vzhledem k rozrůzněnosti území se zde nacházejí rozličné typy biotypů a na ně vázané živočišné druhy. Převládají ekosystémy polí, dále luk, pastvin a lesů, méně se vyskytují ekosystémy křovin, pobřežní - okolí vod. Ojediněle se vyskytují ekosystémy skal, mokřadů, stepí. Vegetace celé oblasti je značně hospodářsky změněná od původní vegetace. Většina lesů (z 95%) má změněnou dřevinnou skladbu na monokultury smrku, v zemědělské půdě převládají pole a hospodářské louky a pastviny - více méně pouze s několika rostlinnými druhy.

Fauna oblasti je tedy vázána na tato pozměněná stanoviště, proto se v oblasti téměř nevyskytují druhy vzácné, vázané na přirozená stanoviště - přirozené listnaté lesy, přírodní louky apod.

  • Ze savců se v oblasti vyskytuje srnec obecný, zajíc polní, liška obecná, kuna lesní, do oblasti se rozšiřuje jelen evropský a prase divoké, dále se vyskytují: veverka obecná, hraboš polní, myš domácí, myšice lesní, norník rudý, potkan, ježek západní, rejsek obecný, netopýr velký.
  • Z ptáků se v oblasti vyskytuje sýkora koňadra, modřinka, babka, čížek lesní, brhlík lesní, kos černý, drozd zpěvný, pěnkava obecná, sojka obecná, strakapoud velký, vzácně datel černý. Z dravců potom káně lesní, poštolka obecná, jestřáb lesní, sovy, objevuje se zde i krkavec.
    Dále se v oblasti vyskytuje: skřivan polní, chocholouš obecný, vlaštovka obecná, jiřička obecná, konipas bílý, střízlík obecný, budníček lesní, rehek zahradní, šoupálek dlouhoprstý, strnad luční, srnad zahradní, stehlík obecný, křivka obecná, vrabec domácí, špaček obecný, bažant obecný.
  • Z obojživelníků a plazů se v oblasti vyskytuje skokan hnědý, ropucha obecná, ještěrka živorodá, slepýš obecný, užovka obojková, zmije obecná.
  • V potocích žijí druhy podhorské zóny - pstruh obecný, lipan podhorní, méně již jelec proudník a introdukovaný pstruh duhový.

 

 

 

 

 

zapati[1].gif